Procházka po obci
V Podolí a jeho okolí se nachází spoustu míst, která stojí za zmínku. Když jsme tuto sekci připravovali, sami jsme byli překvapení, kolik míst jsme nakonec dali dohromady a na která jsme již skoro zapomněli. Věříme, že pro Vás budou dobrou inspirací pro procházky. Do budoucna sem plánujeme také doplnit mapku pro lepší orientaci.
ULICE A ČÁSTI OBCE
Dědina
Část obce při hlavní silnici od Hospody Na rožku po Obecní úřad.
Chalůpky
Část obce při hlavní silnici od Obecního úřadu po druhý vjezd na
Pastviště (u Novotného).
Záhumní – někdy též Za humny
Ulice získala svůj název proto, že zde vedla původně nezpevněná cesta,
kterou se dostávali majitelé na svá humna a pole. Až do poloviny
šedesátých let 20. století zde stály pouze 4 domy, ke kterým vedla pouze
polní cesta. Výstavba ulice začala až na přelomu šedesátých a
sedmdesátých let.
Sklepničky
Jedna z původních uliček Podolí, která svůj název získala podle
sklepů, které byly zakopávány do svahů. Jeden z původních sklepů,
který patřil velehradskému klášteru a později k mlýnu se doposud
nachází napravo nad posledním domem v této ulici (na šířku měří 6 m,
na délku 26 m a po určitou dobu ho používalo také JZD k uskladnění
ovoce a zeleniny). Z ulice se bylo možno dostat vlevo na Dražné a nahoru na
Bařinky.
Pastviště Ulice v okolí řeky Olšavy získala svůj název proto, že se sem vyháněly z celé vesnice husy a kačeny na pastvu a na vodu.
Kocúrkov
Dnes již téměř zaniklá ulička mezi cestou na Záhumní a do Sklepniček
(nad obecními vývěskami). Z původních sedmi domů se zde do dnešní doby
zachovaly pouze tři.
Žleb
Svůj název nese ulice podle přírodního útvaru – žleb, ve kterém se
nachází. Ulice se mohutně rozvíjela v době mezi válkami, v období
rozvoje zaměstnanosti v Baťových závodech ve Zlíně, kam v té době
hodně podolských občanů dojíždělo. Do závodů je tehdy vozil autobus,
který mimojiné zastavoval také u Žleba.
Dražné
Nejnovější ulice v Podolí začala vyrůstat v roce 2003?, tzv. Dražné
I a horní ulice tzv. Dražné II. v roce 2008. Před stavbou zde byla
zemědělská půda, kterou obdělávali soukromníci i zemědělské družstvo
Kunovice.
Veliké, někdy také Veliká
Jsou pozemky po levé straně silnice od vjezdu do ulice Pastviště po konec
obce směrem na Veletiny (cca. 100 m za točnou autobusů).
Lipiny
Je sadařská a rekreační část katastru obce, ke které je možno se dostat
po polní cestě z autobusové točny na konci Podolí. V oblasti je původní
hájenka, myslivecká chata a několik menší chatek.
Galdův žleb
se nachází po levé straně cesty mezi Podolím a Míkovicemi. Původně tudy
vedla důležitá obchodní cesta z Hluku, která překonávala bažiny mezi
zmiňovanými obcemi. O významu tohoto přechodu svědčí i zdejší
místní název Strážný.
PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOSTI
Neregulovaná Olšava
Řeka Olšava je levostranný přítok řeky Moravy o délce toku 44,9 km.
Plocha povodí měří 520,5 km². Pramení v Bílých Karpatech, na
západním úbočí vrchu Na Koncích (652 m), v nadmořské výšce 622,2 m
u obce Pitín. Po celé své délce toku teče převážně západním
směrem.Ústí do řeky Moravy u obce Kostelany, jihozápadně od Uherského
Hradiště, v nadmořské výšce 177 m.
Průměrný průtok v Uherském Brodě na 22,10 říčním kilometru činí
2,14 m³/s. Stoletá voda zde dosahuje 270 m³/s.
Většina toku řeky Olšavy byla regulována. Zbytek přirozeného
neregulovaného koryta řeky Olšavy, který se nachází mezi obcemi Podolí a
Míkovice, byl v roce 1999 vyhlášen přírodní památkou.
Na březích roste vrba bílá, topol černý, trnovník akát, bez černý a
popínavá dřevitá liána plamének plotní. Podmínky ke hnízdění tu
nachází ledňáček říční, strakapoud malý, slavík obecný,
moudivláček lužní, rákosník zpěvný, rehek zahradní, žluna zelená či
hajní.
V řece lze spatřit mimo ryby, plazy, obojživelníky a další fauny také
bobry, kteří svou přítomnost v okolí Podolí dokladují na stromech
přiléhajících v řece.
Základní údaje:
Poslední zbytek přirozeného neregulovaného koryta řeky Olšavy. Nachází
se mezi obcemi Podolí a Míkovice v nadmořské výšce 190 m.
Katastrální území: Míkovice nad Olšavou, Podolí nad Olšavou a
Popovice u Uherského Hradiště. Vyhlášeno nařízením Okresního úřadu
v Uherském Hradišti č. 6/1999 ze dne 1. 9. 1999.
Evidenční kód ÚSOP: 2055.
Kategorie IUCN: řízená rezervace.
Celková výměra: 3,4361 ha.
Předmět ochrany: Poslední zbytek přirozeného neregulovaného úseku
řeky Olšavy, zoologicky velmi významná lokalita.
Geologie, půdní poměry: Údolní niva spočívá na paleogenních
sedimentech račanské jednotky magurského flyše, reprezentovaných
vsetínskými vrstvami zlínského souvrství. Na sedimentech paleogénu
spočívá ve strmé, místy až 12 m vysoké stěně levého okraje údolní
nivy návěj spraší a sprašových hlín s fosilními půdami a půdními
sedimenty. Původně byla Olšava divočící řekou na fluviálních
písčitých štěrcích poslední doby ledové (Wurm).
Dnešní reliéf řeky se utvářel v naplaveninách hlín v souvislosti
s erozí člověkem postupně obdělávaných ploch během posledních cca
6 000 let. Shodou okolností nebyla Olšava v tomto úseku nikdy regulována
a dnes je kromě ukázky původních řek naší krajiny též ukázkou
geologického a geomorfologického vývoje čtvrtohorní krajiny.
Květena: Břehové porosty jsou tvořeny vrbou bílou (Salix alba),
kultivary topolu černého (Populus nigra cv.), trnovníkem akátem (Robinia
pseudoacacia), bezem černým (Sambucus nigra) a popínavou dřevitou liánou
plaménkem plotním (Clematis vitalba). V bylinném patře vzhledem
k přirozené vysoké nitrifikaci dominuje kopřiva dvoudomá (Urtica
dioica).
Fauna: Ze zoologického hlediska jde o velmi významnou lokalitu.
Z ohrožených druhů ptáků zde nachází podmínky ke hnízdění např.
ledňáček říční (Alcedo atthis), strakapoud malý (Dendrocopos minor),
slavík obecný (Luscinia megarhynchos), moudivláček lužní (Remiz
pendulinus), rákosník zpěvný (Acrocephaluspalustris), rákosník
proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), rehek zahradní (Phoenicurus
phoenicurus), žluna zelená (Picus viridis), žluva hajní (Picus viridis),
cvrčilka zelená (Locustella naevia). Ještě v 80. letech 20. stol. zde
hnízdil i ťuhýk menší (Lanius minor).
Splav na Olšavě
Nový splav na Olšavě byl vybudován v roce 1973 během regulace řeky.
Studánka na Popovsku
Studánka, jejíž součásti jsou napajedla pro lesní zvěř a malý
rybníček pro vodní živočichy, byla zkultivována podolskými obyvateli na
jaře roku 2005. 
Do té doby si jen málokdo uvědomoval, že je zde malý pramínek vody
připomínající studánku, protože okolí bylo zarosteno hustými keři a
připomínalo spíše skládku. Ústí studánky bylo obestavěno kameny a
zakryto stříškou. Voda od pramenu se odvádí dále do dvou napajedel pro
lesní zvěř a odtud pak do malého rybníčku pro vodní živočichy, který
má uprostřed ostrůvek se stromem. Součástí areálu je také ohniště
s dřevěnými lavkami.
Studánka se nachází v katastrálním území obce Popovice, ale protože
přiléhá spíš k Podolí, dohodla se v roce 2005 podolská Komise
životního prostředí se zastupiteli sousední obce na symbolickém pronájmu
tohoto pozemku.
Na Zbrodku
část Olšavy v délce na úrovni Pastviště
Studánka nad Žlebem
malá studánka na konci ulice Žleb.
Bažantnice nad Žlebem
původně to byla drůbežárna JZD – přibližně do roku 1979 roku, poté
několik let stavba nebyla využívána. Pak si ji vzalo do správy Myslivecké
sdružení Boří Míkovice – Podolí a využívali ji až do roku 1997 jako
bažantnici. Nyní ji myslivci udržují a využívají jako sklad krmiva
pro zvěř.
CÍRKEVNÍ STAVBY
Kaple svatého Ducha
Výrazným prvkem architektonického návrhu je úzká a vysoká věž, která
charakterizuje vertikálu duchovního prostoru a ukazuje na nutnost jít
v duchovním životě vzhůru k Bohu, požehnání a svátosti. 
Architektura je koncipována
v myšlence otevřené náruče. Nejde o prostor veliký, ale svou gradací
směrem k oltáři dosahuje monumentality ve skromnosti a čistotě řešení.
Do věže kaple byly zapojeny elektronické zvony se 16 programy. Oltářní
obraz do interiéru namaloval a daroval prof. Jan Černý z Podolí. Starší
kostelní lavice byly darovány od farníků z kostela z Prakšic.
Kříž u Dolanky Původní kříž, který stával na rohu naproti hospody, byl na začátku devadesátých let odstraněn a místo něj byl vystavěn nový kříž o několik metrů dále směrem k Olšavě – u autobusové zastávky před Dolankou.
Kaple Panny Marie Růžencové nebo také Kaplička
nebo zvonice
byla postavená v roce 1909 na místě původní staré dřevěné zvonice.
Plně byla využívána do okamžiku, kdy ji nahradily zvony na novém
kostele – Kapli svatého ducha. Nyní se využívá pouze ke zvonění při
úmrtí někoho z obce – zvoní se tzv. umíráček. Do zvonice vede
34 schodů.
Pamětní
listina z kapličky – rok 1909
Křížek na veleckéj hraničce
byl v padesátých letech několik let zbouraný. Váže se k tomu pravdivá
historka: Jednou v noci v padesátých letech se vraceli 3 kluci ze zábavy
ve Veletinách, zastavili se u tohoto kříže a začali se bavit, co s ním
udělat. Jeden říká: „Hoďme ho na silnicu.“ Druhý říká: „Hoďme ho
radši do potoka.“ A třetí říká: " Hoši, radši s tím nic nedělajme
a pojďme." A jak to dopadlo? První šel jednou z hospody, přejela ho
motorka a umřel. Druhý se šel okoupat, skočil ze splavu a utopil se. A jen
ten třetí, ten žil dlouho a dožil se mnoha let.
Kříž na dědině (naproti Baru
u Snopků)
Křížek s nápisem JEŽÍŠ JE NAŠE SPÁSA a V TOMTO ZNAMENÍ ZVÍTĚZÍŠ
byl postavený v roce 1890, jak dokazuje nápis na spodní části kamenného
podstavce kříže.
VÝZNAMNÉ STAVBY
Mlýn
Původně byl založen a spadal pod klášter velehradský. Poté zde bylo
několik majitelů Knotkovi, Šromovi, Zedníkovi a konečně Ničovi, kterým
stále budova patří. 
Náhon mlýnského kola obstarávala tzv. malá Olšávky, která byla zasypaná
během regulace Olšavy 1973.
Po znárodnění mlýna areál sloužil jako STS – Státní traktorová
stanice, poté tam byla přestěhovaná doprava a kanceláře JZD Podolí a po
zrušení hasičské zbrojnice na Obecním úřadě sem byla po stavebních
úpravách přestěhována Hasičská zbrojnice. Areál využívaly také
jednotlivé složky obce ke své zájmové činnosti, byla zde např. klubovna
či zahrádkáři zde vařili trnky či lisovali ovocné šťávy.
MŠ Podolí Byla postavena svépomocí obecním úřadem Podolí za velmi vydatné podpory všech občanů Podolí. Otevřena byla v roce 1982. Do té doby byla MŠ provozována v přízemí ZŠ v Podolí (dnes počítačová učebna a část knihovny).
ZŠ Podolí
ZŠ Podolí byla založena roku 1882, v roce 1958 byla za pomoci občanů
nově zrekonstruována. Na budově školy se nachází pamětní deska Bedřichu
Hofmanovi, učiteli z místní školy, který padl v koncentračním
táboře.
Pomníky před ZŠ Podolí
Hrob padlého sovětského vojáka Byl odhalen v roce
1945. Stojí na něm psáno: Zde odpočívá rudoarmejec Rogačevskij Ivan
Nikolajevič z Kamenec-Podolské oblasti městečko Volocisk, jenž padl
v boji s německými okupanty 29. dubna 1945 u vesnice Podolí. VĚČNÁ
PAMÁTKA hrdinovi, jenž položil život za svobodu a nezávislost vlasti.
Pomník obětem 1. světové války 1914–1918 Pomník na
sobě nese kříž z vyobrazením Ježíše a také 23 jmen hrdinů, kteří
padli, s fotografiemi (k dnešnímu dni se dochovalo jen 12 podobizen,
ostatní byly zničeny vandaly).
Místní knihovna
Historie knihovny je velmi dlouhá, což dokazuje např. také zápis z kroniky
z roku 1928, který ríká, že čítá 180 svazků a má 78 čtenářů.
Knihovna je umístěna v budově Základní školy., chodí se do ní velkými
vraty. Otevřena bývá vždy ve čtvrtek od 16.00 do 19.00 hodin.
Dům č. 16 – Kolajovo
Dům byl postaven kolem roku 1895. Majitelé této sedlácké usedlosti byli
František a Františka Podškůbkovi. František delší dobu pobýval
v tehdejším Rakousku–Uhersku, kde se živil jako švec. Tam se také
seznámil se skupinou tamních moderních osvícenců. Po návratu do rodné
vlasti a obce chtěl tyto moderní trendy zachovat i na fasádě svého již
zbudovaného domku. Tito rakouští štukatérští mistři zhotovili na
místní poměry poněkud neobvyklou fasádu, která znázorňuje podobiznu
děvečky a šohaje. Není již bohužel známo, jestli na vyobrazení jsou
majitelé této usedlosti Františka a František Podškubkovi, avšak říká
se, že ano. 
V tomto
podobném duchu si nechal taktéž zbudovat i nábytek v obytné místnosti a
kuchyni. Tento nábytek byl spíše v zámeckém duchu a pár těchto
artefaktů se zachovalo i do dnešní doby, avšak již nejsou umístěny
v tomto domě.
Pan František Podškůbka zahynul v první světové válce. Paní
Poškůbková neměla děti a do rodiny si vzala svou neteř. Tu si vzal roku
1919 pan Eduard Kolaja, ze Starého Města. Ten převzal také veškeré
hospodářství a po kolektivizaci hospodářství do JZD se živil se jako
příležitostný holič a hrdě se hlásil k hnutí OREL. Zanechal po sobě
šest dětí. V této sedlácké usedlosti bydlel až do konce svého života
(19. 12. 1982). Nyní je dům v soukromém vlastnictví.
Kulturní dům – dříve býkovna
Na místě dnešního kulturního domu (u hlavní silnice) se původně
nacházela budova obecní býkovny. Byli zde ustájení 2 obecní býci
(maldší a starší) a 
občané si sem chodili připustit krávy. Jak říkají pamětníci, ve zdi
býkovny byly dírky a těmi velmi rádi sledovali dění uvnitř místní
chlapci. Krátce zde také byly ustájeny krávy JZD. Tato budova a ještě
další menší rodinné domky ustoupily stavbě Kulturního domu, který byl
postaven v roce 1958 jako jeden z prvních na našem okrese. Divadelní
ochotnický soubor zde měl v roce 1959 premiéru poslední hry, kterou
nastudoval – a to bylo Kubo. V kulturním domě se také promítaly
filmy – byl zde kinoprojektor.
Pomník obětem druhé světové války u KD
V upomínku hrdiny druhé světové války jsou zde vytesána
jejich jména:
- Vincenc Adamik – zastřelen 1945
- Bedřich Hofman – popraven 1943
- Antonín Malina – umučen 1945
- František Šácha – popraven 1943
- Jaroslav Niče – popraven 1941
Obecní úřad – hasičská zbrojnice
K obecnímu úřadu původně přiléhala také hasičská zbrojnice, která
byla posléze zrušena a přestěhována do budovy mlýna, později
zanikla úplně.
Původní podolská Bartkova pálenice
Budova původní pálenice se stále nachází v humně domu č. 11 (nyní
Malinovo). Pálívalo se zde zdarma, ale odevzdával se tzv. desátek: 9 litrů
si brali domů, 1 litr zůstal rodině Bartkově. Dřevo si každý musel
přivézt své.
Obecní prádelna
Se dříve nacházela v mlynářově zahradě vedle Olšavy (mezi Olšávkou a
Olšavou). Domeček, který v zahradě stojí dodnes, byl vybavený bubnovými
pračkami začátkem 50. let. Prádelně fungovala jen několik let zhruba do
poloviny let 50-tých.
Mandlovna
Český svaz žen zakoupil v první polovině 70tých let mandl, který byl
původně umístěn v rodinném domku rodiny Šáchovy pod kulturním domem, po
zbourání tohoto domu byl přestěhován do prostoru současné Klubovny na
Mandlovně (na Havránkovém). Provoz mandlovny byl ukončen v roce po
roce 2000.
Poradna / Kadeřnictví
Dětská poradna v Podolí má dlouholetou tradici. V padesátých letech byla
na čísle 4 (dnes Malinovi-Šiborovi), později byla přestěhována do domu
číslo 110 (dnes Kleinerovi) a poté obecní úřad koupil dům číslo 124 po
rodině Habartů v ulici Sklepničky, kde je dětská poradna dodnes (MUDr.
Jakšíková). Budovu si pronajímá také kadeřnice Radka Foltýnová
z Míkovic.
Konírna
Velká stavba na Veliké (nyní s nápisem DUK u hlavní silnice kousek od
Žlebu) bývala konírna. Fungovala od 50-týl let cca. do roku 1964. Později
zde byly ustájené i krávy a obecní cap. Nyní je v soukromém vlastnictví
a slouží k podnikání.
Prasečín a drůbežárna
se nacházejí na konci Podolí u autobusové točny. Prasečín zde fungoval
do 70tých let, druhá budova drůbežárny ještě déle, až do
80 tých let.
Areál Chovatelů
se nachází nad dnešní stavbou kostela. Dříve zde bydlela rodina Kroupova.
Areál sloužil k výstavám drobného zvířectva a klubové činnosti
chovatelů.
Pekárna
rodinný dům č. p. 9 patřící rodině Hanáčkových fungoval dlouhá léta
jako pekárna. Pec zde byla postavena v roce 1929 a v provozu byla do roku
1960. Pekly se tu kromě chleba také rohlíky, dalamánky, vánočky,
tyčinky, bábovky, buchty aj. Pečivo se prodávalo jako přímo v pekárně,
tak se zaváželo také do prodejen v okolních vesnicích. Často si sem lidé
i z okolních vesnic vozili na trakači vlastní pečivo na upečení.
I když pravidelné pečení pečiva bylo ukončeno, ještě několik let poté
se zde příležitostně pekly vdolečky na svatby a podobné příležitosti.
Pec umístěná ve dvoře domu je dodnes funkční.
Obecní domky na Dražných
Dva rodinné domy byly obcí postaveny za účelem vybudování bydlení pro
handicapované občany či pro občany nízké příjmové kategorie, kteří
nemají možnost vlastního bydlení. Jedná se o dva rodinné domy s dvěma
byty nepřesahujícími svou podlahovou plochou 60m. Dva z bytů jsou
vyprojektovány jako tzv. „upravitelný byt“, který bez dalších
stavebních úprav může sloužit osobám s omezenou schopností pohybu a
orientace, tj. zejména osobám pohybově, zrakově, sluchově, mentálně a
osobám pokročilého věku apod. Občanům slouží od roku 2007.
Černý mostek
Je nazývaný můstek za Podolím (cca. 200 m za točnou autobusů) přes
Podolský potok, který pramení na tzv. čtvrtých. Můstek je patrný díky
krátkému zábradlí, které lemuje silnici v místě mostu. Po pravé straně
zde vyvěrá studánka, která dříve sloužila k občerstvení
kolemjdoucích.
Obchvat obce + podchod
Dlouho očekávaný obchvat obce byl otevřený na sklonku roku 2003. V týdnu
před jeho otevřením, konkrétně 13. 12. 2003 ve 13 hod 13 minut, zde
nově založený Klub dobré pohody pod vedením Dagmar Doleželové
zorganizovat recesistickou akci s názvem Jezdí celá dědina. Obyvatelé
Podolí a Popovic sem vyjeli na různých vozítkách, aby „oslavili“
otevření této novostavby.
Hájenka v Lipinách Č.p. 157
Patřila původně rodině Lapčíků – pan Lapčík byl místním hajným.
Poté si ji koupila rodina Majíčků a nyní je stále v soukromém
vlastnictví této rodiny.
Lichtensteinovy kameny
Jižně od Podolí, na hranici mj. na hranici Lipin je možno spatřit několik
Lichtensteinových kamenů. Ty vymezovaly pozemnky (les Hluboček), který
patřily k panství Uherského Ostrohu, jež vlastnil kníže Jan II.
z Lichtenštejnu. Ten žil v letech 1840 až 1929 a byl nejdéle
vládnoucím evropským panovníkem – vládl po dlouhé období 1858 až
1929 (tedy 71 let, což je o 3 roky déle než císař Františka Josefa I.
/1848 – 1916/).
Největším z Lichtensteinových kamentů je kamený památník, který se
nachází jen několik metrů od Hlucké búdy. Jedná se o vysoký, nahoře
špičatý kámen, na který je připevněna novodobá keramická deska
s lichtenštejnským erbem a nápisem: „Johanni Liechtenstein Quercetum XXXX
anno Regim. Jubil XII. Novemb. MDCCCXCIIX B.“
Původně byl nápis vytesán přímo v povrchu kamene. Tento pamětní kamen
byl na pozemek osazen v roce 1898, aby připomínal 40. výročí vlády
lichtenštejnského knížete Jana na jeho panství. Kamenný památník během
století zašel natolik, že původní nápis byl místy již na hranici
čitelnosti. Ti, kdož chatu podnes využívají pro svá setkání, se rozhodli
v roce 2008 vrátit památce „paměť“ a na původní kamennou desku
připevnili menší keramickou s přepisem původního latinského nápisu.
SPORTOVNÍ A ODPOČINKOVÉ ZÓNY
Dětské hřiště na Záhumní
Hřiště bylo postaveno v polovině osmdesátých let občany Podolí na
území původní navážky.
Fotbalové hřiště
První podolské fotbalové hřiště bylo podél železniční tratě naproti
splávku. 
Druhé už mělo polohu součastného hřiště, ale o 150m dále směrem
k Veletinám. V té době zde byly dřevěné kabiny.
Třetí hřiště je to součastné, kde se již postavily zděné kabiny.
Výstavba tohoto hřiště probíhala v letech 1964 – 1968. Hřiště se
začalo používat až po dvou letech, poněvadž se ještě upravovala hrací
plocha.
Dětské hřiště ve Žlebě
V padesátých letech se zde pravidelně konaly dětské dny, spartakiády,
dožínky a jiné akce. Např. v roce 1953 zde vystupoval Jožka Severín a
Božena Šebetovská.
PRODEJNY A POHOSTINSTVÍ
Dolanka Dnešní prodejna Dolanka Karly Kročové vyrostla napozemku, kde původně stál dům rodiny Bečicovy, za kterým protékala malá Olšávka do mlýna. Dům byl zbourán z důvodu zlepšení přehlednosti křižovatky.
Hospoda Na Rožku – Obecní hospoda
Původní obecní hospoda byla kulturním centrem celé obce, kde se konaly
taneční zábavy, promítalo kino, hráli zde divadlo podolští ochotníci.
Vedle hospody až do roku XXX fungovala také několik let prodejna masny.
Hospoda U Tomáša Původně zemědělská
usedlost rodiny Šáchovy č. p. 55 je nyní v rukou rodiny Nové, která zde
od devadesátých let provozuje v rodinném duchu Hospodu.
Bar u Snopků – původně Obchodní dům Jednota Původně dvoupodlažní obchodní dům Jednota byl postaven v roce 1956 a skládal se dole z prodejny potravin a v prvním patře byla prodejna textilu, galanterie, obuvi, drogerie, hraček, papírnictví, domácích potřeb, železářství aj. V devadesátých letech koupila dům rodina Snopkova, která zde původně pokračovala v prodeji smíšeného zboží, nyní po stavebních úpravách využívá první patro k bydlení a v přízemí je provozován bar s kuchyní, kde je možno vybrat si z několika denních menu.
Podniková prodejna Kovář
Firma KOVÁŘ PLUS spol. s r. o. založil otec a syn Kovářovi , jako
výhradně českou firmu. Sídlo firmy se přestěhovalo do Podolí na
„Velikou“ v prosinci roku 2008.
Hlavním zaměřením je velkoobchod s mraženými a chlazenými výrobky,
zejména pak s masem, uzeninami, zvěřinou, lahůdkami a mnoha dalšími
produkty. Společnost prošla od svého vzniku v roce 1999 expanzivním
růstem, vybudovala si vlastní mrazírenské sklady a stala jedním
z předních importérů masa a masných výrobků v ČR. Dováží zboží od
renomovaných zahraničních dodavatelů z celé EU, zejména z Francie,
Anglie, Nizozemí, Belgie, Itálie, Španělska, Německa, Dánska. Dále
importuje zboží z USA, Kanady, Uruguay, Brazílie a Austrálie Nového
Zélandu a dalších zemí. 
Pokud ale je možné v odpovídající kvalitě a dostatečném
množství nakoupit v ČR, dává společnost přednost českých výrobkům.
Strategie podnikání je postavená na spolehlivosti a dobrých vztazích
s dodavateli i odběrateli. Základní filozofií firmy poskytnout
zákazníkům na základě individuálního přístupu ten nejlepší servis
charakterizovaný neustálým zdokonalováním poskytovaných služeb a snahou
o průběžné rozšiřování nabídky zaručeně nezávadných a biologicky
hodnotných výrobků. Podniková prodejna firmy Kovář byla otevřena
v Podolí 9. 12. 2008. Nabízí možnost nákupu ze široké nabídky
sortimentu firmy, zmražené a chlazené maso (drůbeží, vepřové, hovězí,
telecí, zvěřina, ryby), uzenářské výrobky, sýry, mraženou zeleninu a
ovoce a jiné zboží.
Při připravování této sekce jsme využili několik zdrojů
informací: především to bylo několik osobních schůzek s pamětníky
obce, dále jsme získávali informace přímo na daných místech, vyhledávali
jsme informace na internetu a v neposlední řadě jsme čerpali také
z obecní kroniky.
Přesto všechno se může stát, že jsme se někde dopustili nepřesností či
zkreslení. V tomto případě budeme velmi rádi, dáte-li nám přesné či
doplňující informace, abychom vše mohli uvést na pravou míru.
